O mně

Vítejte ve světě krásného dřeva, jedinečného designu a poctivé ruční práce.

Pokud hledáte výjimečný kus nábytku do své domácnosti, jste na správném místě a je mi ctí, že Vás zaujal můj výrobek či způsob jeho výroby.

Vyrábím ručně stoly z masivu téměř bez použití elektřiny – pouze pomocí tradičních truhlářských postupů a nástrojů. Mým cílem je nabídnout naprosto jedinečné výrobky a mnoho let přetrvávající kvalitu. 

Budu velmi potěšen, pokud si prohlédnete mé stránky, pokud máte pár minut času k dobru a rádi byste věděli trochu více, neváhejte číst dále.

O MNĚ

Truhlářství jsem nikdy nestudoval a ani mě to v odpovídající době nikdy nenapadlo – naopak jsem to vzal úplně jinou cestou a nejen svou babičku získáním toho správného titulu potěšil. 

Po škole jsem začal pracovat ve světě úhledných krabic, postavených v polích a průmyslových zónách, a objevil jsem svět automobilového průmyslu. Pracoval jsem 13 let na různých pozicích v oblasti kvality a to mi přineslo mnoho zkušeností, přátel a zážitků, ale ještě více šedivých vlasů. Postupem let mě však méně a méně bavilo vidět, jak se věci z mnoha různých důvodů neodvratitelně opakují, a více a více mě bavilo vytvářet něco, co by přežilo déle než do konec týdne. 

Před mnoha lety jsem hledal jídelní stůl, který by odpovídal mým představám. Protože jsem však žádný takový nenašel, rozhodl jsem se, že jej jednou sám udělám – a tuto představu jsem nejen, že nezapomněl, ale naopak v průběhu času dále rozpracovával a konkretizoval, až se tato vize propojila s rodící se myšlenkou na samostatné podnikání. Vzhledem k tomu, že mám z podstaty rád věci robustní, jednoduché a fungující déle, než nezbytně dlouhý čas, jsem věděl, že i to, co budu vyrábět, musí splňovat tyto parametry. Nic, co by nakonec připomínalo sériovou výrobu, jsem vytvořit nechtěl, nebylo ani mým záměrem pořídit si perfektní přesné stroje a produkovat dokonalé obrobky. Naopak ruční opracování přináší dle mého názoru jedinečné nedokonalosti, které dělají každý výrobek originálem. No a použití starých trámů? To už je kapitola sama pro sebe – očima i dotekem vnímáte čas a víte, že nikdo jiný na světě nemá stejně vypadající kus dřeva…jedinečné deformace vzniklé tlakem krovů, stopy po tesařských sekyrách či případné památky po dávné návštěvě červotoče – to se nedá ani slovy popsat.

Začal jsem tedy pár dnů před svými čtyřicátinami opravdu takové stoly vyrábět a přitom se učit, jak vůbec na to – což mě až neuvěřitelně baví. Není nad to, když člověk čas od času na něco přijde, zasměje se svým dosavadním pokusům a posune se zase o kus dál – ale toto asi neplatí jen pro učení se truhlařině…

O STOLECH

Jídelní stůl je v mém vidění světa mnohem víc, než jen jeden z několika kusů nábytku, kterými si běžně vybavujeme domácnost. Takový stůl totiž tvoří místo, kde se schází celá rodina či společnost a kde jsou k sobě navíc všichni natočeni čelem a mohou spolu přirozeně komunikovat. Je to místo, které všechny spojuje – jednoznačné centrum domu a středobod domácnosti a tak, jak bude toto místo vypadat, tak na nás bude i podvědomě působit. Stejně tak, jako očekáváme od rodiny stabilitu a zázemí, máme stejné očekávání i jídelního stolu – měl by stát nehnutě, nemělo by jej nic rozhodit a na všechny by měl působit uklidňujícím dojmem. S tím je spojen oku lahodící vzhled a k dotekům vyzývající povrch, který láká každého ke stolu si přisednout.

Aby však stůl mohl plnit svou funkci na 100%, musí být kromě všeho, výše zmíněného, hlavně stolem funkčním a pro život určeným. Měl by sloužit svému účelu a neměl by se stát „muzejním“ kusem nábytku, u kterého se nakonec ze strachu z jeho poškození ani nesedí, nebo se v tom „lepším“ případě schizofrenně dává pod každou skleničku s nápoji podšálek, jinak se nábytek zničí vytvořeným kolečkem. Jídelní stůl musí prvořadě fungovat a sloužit domácnosti, s klidným srdcem na něj můžete postavit ledovou skleničku či horký hrnek s čajem a pokud se jídlem znečistí, musí se dát jednoduše očistit i vlhkým hadrem a snést mnohem víc, než jen ošetřování voskem v rozprašovači a otírání jelenicí…

O MÝCH STOLECH

V mých představách měl mít můj vysněný stůl desku z hrubých fošen a nohy z širokých trámů, měl by být z tvrdého dřeva a fungovat navěky. Když jsem pak začal tuto myšlenku během výroby prvního kusu realizovat, dostal jsem se ve výsledku trošku někde jinde, než jsem asi původně čekal. Deska stolu měla být původně vyrobena standardně celistvě a jednotlivé fošny měly k sobě být bočně slepeny – pak jsem ale při pátrání v knihách objevil svlakový spoj a zjistil, že to jde i jinak. Navíc vzhled desky stolu je pak úplně jiný… Podobný osud potkaly i nohy stolu a od prvotní představy ze slepených fošen jsem se propracoval k opravdovému trámu a od něj už byl jen krok k trámu starému. A je rozdíl, pokud se díváte na trám, který má pouze vypadat jako starý trám, nebo saháte na něco, co má za sebou několik staletí a přitom víte, že nikdo jiný na světě takový kus dřeva mít už nemůže.

Při výběru správného druhu dřeva jsem se dostal k tomu, že to musí být dub – důvodů je mnoho, ale pokud jsem chtěl materiál, který by fungoval co nejdéle, zvolil jsem tuto českou klasiku s ideálními vlastnostmi. A ze zkušeností z pozdějšího opracovávání tohoto dřeva mohu říct, že ne nadarmo se používají přísloví o marném mluvení do dubu či o něčí dubové palici – je to opravdu houževnatý materiál a člověk se při práci s ním pořádně zapotí…

Když jsem pak řešil samotnou konstrukci stolu, objevoval jsem už dávno objevené a z kolíčků a lepidla, které jsem si dokázal zkraje představit jako jedinou možnou cestu spojování, jsem se dopracoval k truhlářským spojům pomocí čepů a dlabů. Začal jsem přemýšlet, jak jednotlivé díly spojit, aby stůl fungoval a stál nehnutě, a přitom existovala možnost kdykoli jej rozebrat na jednotlivé díly pro zachování možnosti manipulace se stolem, protože jsem správně tušil, že výsledná hmotnost stolu bude taková, že nebude možné jej jednoduše přenášet. Nakonec jsem našel způsob, jak toho dosáhnout, a stůl opravdu drží a je plně rozebíratelný – jen při nasazování či sundávání desky stolu na připravený rám, či z něj dolů, je nutná asistence druhé osoby.

Základní rozměry stolu jsem nastavil tak, aby se něj pohodlně vešlo standardně 4, občasně 6 osob. Každý nápad jsem jsem mnohokrát zkoušel a výsledek je vytvořen s ohledem na ergonomii člověka tak, aby se u něj dobře sedělo, poměr stran jídelní desky je navíc ve zlatém řezu, což dělá stůl ještě více přirozeným pro oko. Široké nohy se výborně hodí k robustním fošnám a celkovým proporcím a podtrhávají harmonii celku, navíc je v zájmu maximálního zachování jejich původního vzhledu pouze kartáčuji a pak je stovkami dotyků při práci s nimi ještě vyhlazuji. Celkový dojem dolaďuje nátěr lněnou fermeží, což je historicky používaný materiál, který se svými vlastnostmi i vzhledem ke stolu více než hodí. Nechtěl jsem žádnou vrstvou umělého materiálu na povrchu dřeva, která by omezovala smyslový zážitek z jeho doteku – ať už hladkých fošen desky, či mnoha vrásek starých trámů – obojího je totiž radost se dotýkat.

Výroba samotná je časově i fyzicky poměrně náročná – elektřinu využívám jen na kartáčování starých trámů a na podélné oříznutí fošen. Na kartáčování proto, protože jsem nebyl schopen ručně zdaleka dosáhnout takových výsledků jako strojem, podélné řezání z důvodu toho, že mě představa mnoha nutných, dva metry dlouhých podélných řezů dubovým dřevem, více než děsí. Zbytek činností provádím ručně postaru, navíc absolutní „křivost“ starých trámů snad ve všech svých osách neumožňuje žádnou práci dopředu, ale jednotlivé operace musí následovat v přesně logicky navazujících posloupnostech – každý díl skládačky se musí přizpůsobit tomu, že na nohách stolu neexistuje nic jako pravý úhel, rovnoběžnost či rovina. Těmto nerovnostem pak odpovídá i množství navazující práce nutné k tomu, aby byly díly vzájemně ve správných polohách a spoje přitom neměly zbytečně velkou vůli.

Hotový stůl je jednoduše krásný a hodí se hlavně do moderních interiérů, kde umožní naplno rozvinout kontrast mezi hladkou deskou stolu a starými deformovanými nohami. Jeho autenticitu ještě zvyšuje vyražené pořadové číslo a rok výroby na lubu stolu. Tvrdé dřevo dubu zabrání většině škrábnutí – i když se náš domácí stůl používá intenzivně dvěma malými dětmi k jejich aktivitám, stůl pořád vypadá jako nový a pokud už se nějaká menší rýha objeví, nijak to neruší celkový vzhled stolu, protože jak staré dřevo tesaných trámů, tak stopy po ručním obrábění každou rýhu posunou na záměr a stůl tak nabírá na větší a větší kráse a autenticitě – a myslím si, že postupujícím časem bude krásnější a krásnější tyto stopy pozorovat a vzpomínat na chvíle, kdy se staly….

Pokud by Vás myšlenka vlastnit kus nábytku, vyrobený takovým způsobem, lákala, pak budu více než rád, když mě budete kontaktovat a domluvíme se na tom, jaká je Vaše představa. V případě zájmu je rovněž možné prohlédnout si dílnu, rozpracované výrobky či samozřejmě prototypovou verzi jídelního stolu, který funguje v naší domácnosti a kde testuji, jak se výrobek v čase chová a zda jsem při navrhování či výrobě neudělal něco, co bych v budoucnu měl udělat jinak.

Díky za Váš čas a přeji Vám krásný den a život.

S pozdravem

Lukáš Hon