Jídelní stůl je v mém vidění světa mnohem víc, než jen jeden z několika kusů nábytku, kterými si běžně vybavujeme domácnost. Takový stůl totiž tvoří místo, kde se schází celá rodina či společnost a kde jsou k sobě všichni natočeni čelem, čímž spolu mohou ničím nerušeně komunikovat. Z podstaty je to místo, které všechny spojuje – ať už při společném stolování, či když je v životě potřeba cokoli vážnějšího řešit. Pro mě je to jednoznačné centrum domu a středobod domácnosti a tak, jak bude toto místo vypadat, tak na nás bude i podvědomě působit. Stejně tak, jako očekáváme od rodiny stabilitu a zázemí, máme stejné očekávání i jídelního stolu – měl by stát nehnutě, nemělo by jej nic rozhodit a na všechny by měl působit uklidňujícím dojmem. S tím je spojen oku lahodící vzhled a k dotekům vyzývající povrch, který láká každého ke stolu si přisednout.
Aby však stůl mohl plnit svou funkci na 100%, musí být kromě všeho, výše zmíněného, hlavně stolem funkčním a pro život určeným. Měl by sloužit svému účelu a neměl by se stát „muzejním“ kusem nábytku, u kterého se nakonec ze strachu z jeho poškození ani nesedí, nebo se v tom „lepším“ případě schizofrenně dává pod každou skleničku s nápoji podšálek, jinak se nábytek zničí vytvořeným kolečkem 🙂 Jídelní stůl musí prvořadě fungovat a sloužit domácnosti, s klidným srdcem na něj můžete postavit ledovou skleničku či horký hrnek s čajem a pokud se jídlem znečistí, musí se dát jednoduše očistit i vlhkým hadrem a snést mnohem víc, než jen ošetřování voskem v rozprašovači a otírání jelenicí…